| Něco o mně | Mystérium vypravěčství | Akce | Knihy | Kroniky | IMAGINÁRIUM | Stáhnout | Kontakt a BLOG |

43
?V tomhle stavu nikam nemůžete,? ani nezakrýval, jak nelibá je mu ta skutečnost. Ale kdyby umrzla zraněná v lese, co na to řeknou lidé z města? Neměl rád tuláky, byla to zlodějská verbež stejně jako všechna ta potulná chamraď bez půdy. Ale teď v noci ji vyhnat nezmůže. Ráno ji zaveze na pohotovost do města, tam se o ni postarají.
?Nikam nechoďte,? varoval ji přísně, ?přinesu vám něco k jídlu.?
Ale potraviny měl v přístěnku u staré kuchyně na druhé straně baráku. Trvalo mu několik minut, než se vrátil se slaninou a chlebem. Skoro si byl jist, že uteče. Pokrade, co uvidí, a zmizí v lese, kde ji čekají její kumpáni. To jen on je takový dobrák, že na všechno skočí. Bručel si cestou zpět pro sebe mrzoutsky. Ale mýlil se.
Tulačka neutekla. Stála u kamen jen ve spodní sukni a kus hadru namáčela v hrnci na plotně. Jím se pak snažila umýt. Při tom všem balancovala na jedné noze. Lehce si prozpěvovala falešnou písničku, jako by byla ve známé kuchyni a ne na náhodné nezvané návštěvě. Trochu ho naštvalo, s jakou samozřejmostí se obsloužila, ale mlčel. Snad proto, že nebyla ošklivá. A pokud jí to nepřijde hloupé, on je tady doma.
Měla bílé zaoblené tělo s širokou ženskou pánví, nakolik mohl posoudit skrz sukni.
?Přinesl jsem něco k jídlu,? zabručel.
Omluvně se k němu otočila.
Když teplo kamen hřeje kosti
a vlažné vody po libosti?
Pro někoho jen drobnosti,
co užívám si ku radosti.
Jen mávl rukou a ukázal ke stolu. Snažil se nedívat na její tvarovaná ňadra, ale tím víc si ji prohlížel. Dívka byla nepřirozeně bledá, snad albín. Vypadala zranitelně, a přesto tak žensky, jak jen mohla.

44
Tulačka se posadila tak, jak byla, za stůl a uřízla si kus špeku.
?Vyspat se můžete v pokoji pro služku. Je prázdný již kolik let, ale postel je v pořádku. A nějakou přikrývku navíc také mám. Pojďte za mnou, ukážu vám, kde.?
Tulačka si ukrojila další kus špeku a hladově jej strčila do úst. S plnou pusou přikývla, vzala z opěradla své šaty a kulhala za hospodářem. Ten sebral ze skříně ve své ložnici peřinu a doprovodil ji přes půl domu do malé komůrky. Hodil přikrývku na postel a spokojeně se otočil k dívce.
?Možná bude trochu cítit naftalínem, ale je měkká a t?? Umlkl uprostřed slova. Tulačka si svlékla sukni a posadila se požitkářsky doprostřed postele. S dětsky okouzleným úsměvem se rozhlížela po světničce, trámech a staré malované skříni. Přitom si olizovala mastné prsty. Působila trochu jako holčička v pokoji plném kouzel, jak tak přejížděla prsty po bílém prostěradle a zkoušela měkkost pokrývky, ale zároveň dospěle se svým ženským tělem a širokou pánví zdobenou jemným chmýřím mezi silnými stehny.
?Neměla byste se takhle chovat ve společnosti cizího muže. Zvlášť, když žije sám tak dlouho jako já. Neznáte mne, mohl bych vám ublížit,? zavrčel. Uráželo jej, s jakým klidem ignorovala jeho přítomnost. Tak starý ještě není.
Ale tulačka na něj nechápavě pohlédla a tvář se jí roztáhla do překvapeného úsměvu.
Proč mělo by mi ublížit,
když budete chtít se mnou být?
Vždyť starost plaší noční svit,
pak může se vám zalíbit,
s tulačkou nešikou trávit noc.
Zašeptala a s očekáváním k němu hleděla. V jejích očích byla touha i trochu strachu, že bude odmítnuta. Že odejde a ona zůstane v chladné světnici sama.

design © Grob