| Něco o mně | Mystérium vypravěčství | Akce | Knihy | Kroniky | IMAGINÁRIUM | Stáhnout | Kontakt a BLOG |

35
První tóny melodie byla hudba divadla. Dívka se po několika nemotorných krocích chytila a splynula s ní. Pak princ sklouzl k druhé melodii. Pokaždé, jak zrychlila na křečovitosti, vyhoupl se zpátky do skřítčí jemnosti, ale jen na okamžik jediného nádechu. Pak se hudba propadala zpět.
Trvalo to dlouho, než zapletl ty dvě melodie natolik, že už se nedaly rozdělit.
Pro Sined se tím spletlo její ponížení a vina s probuzením do snu. Se slzami v očích tančila ponořená v hudbě i v sobě samé. Minulost, ta vytržená rána, začala pomalu srůstat s její současností.
?ODPUŠTĚNÍ je to prastaré kouzlo skřítčích zahradníků.?
Pohlédla na tu vzdálenou dívku ve vaně, jak si hrubě drhne stehna horkou vodou. Nenáviděla ji, nesnášela! Pak přišla lítost. A láska.
Pohladila ji po vlasech a políbila na čelo.
?Ty malá zmatená Sined,? usmála se v pláči.
?Jak těžká může být cesta k růži!? zazněl jí v mysli princův hlas. ?Přes všechnu krutost ran je ale růže cílem, který má smysl! Ba co víc, její květ nám může pomoci pochopit trny, které jsme podstoupili!?
Hudba se vznesla výš, přesto dál obsahovala obě melodie.
?Minulost není košile, ze které jsme vyrostli. Minulost jsou schody, po kterých jsme stoupali. Kdo jsi??
?Tanečnice! Ta, co stojí na hranici světů,? odpověděla mu.
?Co ti ublížilo??
?Panence nelze ublížit. Jen ji chvíli nést svou cestou, ať už vám to, pane, přinese smích či žal. Jen vy můžete ztratit tou hrou, loutka vždy získává.?
Flétna umlkla uprostřed fráze.
?Mohu však získat?? zeptal se princ.
?O tom rozhodujete pouze vy, pane,? pokrčila rameny Tanečnice.

36

design © Grob