| Něco o mně | Mystérium vypravěčství | Akce | Knihy | Kroniky | IMAGINÁRIUM | Stáhnout | Kontakt a BLOG |

33
Poté, co v sobě Sined probudila duši vznešené, se na dvoře Malého prince stala jeho hlasem. Jejím úkolem bylo předpokládat jeho nevyřčené otázky i odpovědi.
Přes den se střídala s Eryn ve starosti o blok F. S nocí tančila v divadle, nebo sedávala vedle trůnu Malého prince a překládala jeho myšlenky. Uzdravila se a její minulost byla za ní. Alespoň se projevovala jen výjimečně, i když o to nepříjemnější a ponižující každé takové setkání bylo.
Ale dívka doufala, že to časem přestane úplně.
?Tanečnice,? oslovil ji po jednom jejím probrečeném odpoledni Malý princ. Tančila na jevišti v tichých ševelivých tónech sklepení. Ale jak zaslechla jeho hlas, uslyšela nové tóny, které se ji nelíbily. I když ještě nevěděla proč.
?Ano, můj pane?? zeptala se a zastavila v tanci.
?Proč se nenávidíš?? zeptal se jí. Ale neřekl to obvyklým klidným šepotem, ta otázka byla řečena krutě nahlas.
Vzápětí poznala i ty cizí tóny. Přicházely z její minulosti. Když seděla ve vaně a horká voda narážela do smaltované stěny. Cítila se špinavá a proviněná.
?Vždycky budeš za tou hranicí sama!? vysmál se jí vnitřní hlas.
Hleděla na Malého prince a přitom se jí zvedal žaludek.
?Musela jsem dospět!? utlumila v sobě vlnu hnusu.
?Znám lékařský zápis každého pacienta. I tvůj. Proč popíráš svou minulost??
?Je to za mnou,? odpověděla, jak nejklidněji dokázala.
?Tvá minulost je pryč?? vstal překvapeně hoch a jeho oči na ni hleděly ještě přísněji. ?To jako, že ses přerodila? Nic takového se nestalo! Kdo je vinen??
?Já,? stáhla hlavu mezi ramena a couvla.
?Tak si odpusť!? navrhl princ.
?To nejde,? protestovala.
?Jde! Je jen na tobě, jestli chceš kohokoliv nenávidět za to, čeho lituje, nebo se mu rozhodneš odpustit. Nemyslíš, že jsi byla dost potrestána, tím co se stalo??
?Nevím,? odmítla řešit bolest.

34
?Kdo jsi teď?? položil hoch další otázku.
?Tanečnice?? vzhlédla nejistě.
Malý princ přeskočil z trůnu na jeviště a flétnou jí pozvedl bradu.
?Já vidím bílou vílu z rodu vznešených, která svým tancem překročila hranici člověka. Již nejsou lepší!?
Přikývla.
?I růže se rodí z bláta. Špína a rány jí dávají tvar, živí ji a zvedají vzhůru, Sined. Řekni mi pak, jak mohou být růže tak čisté??
?Třeba nejsou?? pokrčila rameny.
?Jsou vznešené a nedotknutelné ve své čistotě. Je v tom skřítčí trik, který je naučili dávní zahradníci našeho národa. Zvednout se nad špínu, dostat se nad ni, svléknout se z ní, rozumíš. To mocné kouzlo, lidmi již zapomenuté, se jmenuje ODPUŠTĚNÍ!?
?Třeba nejde odpustit?? namítla dívka.
?Nejde, neumím, nemůžu. To jsou slova tmy, ne skřítků. Na tomto světě není jiných hranic, než které si sami stavíme. A když musíš zaplatit polovinou své duše, je potřeba učinit tu druhou půlku tak krásnou a velkou, aby nahradila chybějící část!?
Vzal ji za ruku a dovedl před popraskaná zrcadla.
?Budu hrát a ty půjdeš zase o krok dál, než jsi tančila dosud,? řekl rozhodně. ?Najdi ve své minulosti kořeny a odpusť té dívce tam!?
Přiložil k ústům flétnu a jeho bledé prsty zatančily po nástroji. Divadlem se nesla jiná píseň než obvykle. Měla v sobě hodně lidského. Zněla tóny, které zaslechla Tanečnice již prve. Pocítila nával špíny a hnusu. A v prvních krocích svého tance s ní začala bojovat.
Flétna utichla uprostřed melodie.
?Proč bojuješ s mou písní? Máš ji pochopit!? vyčetl jí rozzlobeně hoch.
?Promiňte, pane,? omluvila se dívka.
?Tanec splývá s hudbou! Pokládá se do ní. Je to láska k pohybu, tak se uvolni a používej srdce, ne svou duši!? napomenul ji a znovu přiložil flétnu k ústům.

design © Grob