| Něco o mně | Mystérium vypravěčství | Akce | Knihy | Kroniky | IMAGINÁRIUM | Stáhnout | Kontakt a BLOG |

29
Cítila snění, jak vstupuje do jejího těla. Ještě chvíli se mu pokoušela odolávat, ale bolestivý jas barev, zvuků i pocitů ji přesto zaplavil. Se vzlyknutím se přikrčila, svět se rozdvojoval a transformoval. Zřetelně zaslechla nádech budovy, jak se vytrhla ze svého zkamenění. Prostor okolo se deformoval, roviny křivily, úhly bortily. Kachličky na podlaze se naježily jak šupiny plaza. Zrcadla překryl krvavý šlem a kovové trubice, tvořící přes den sprchy, kuckavě vykašlávaly zbytky rzi. Pak se jak kovoví hadi zasunuly do zdi. Voda vytryskla z několika prasklin ve stěně.
Prochladlá dívka třesoucí se chladem nejistě roztáhla bělostná křídla do šířky místnosti. Provinile pohlédla na vybledle modrou kůži na těle. Nechala se změnit. Sen se stal skutečností. Opatrně vystoupila po zježených dlaždicích a vzala z lavice bílou ústavní košili. Oblékla si ji, přesto její skřítčí podoba nedoznala změny, dál oděna do lehkých modravých šatů. Realita na noc ustoupila snění. Meluzína pozvedla levou ruku pevně omotanou tmavě modrou stuhou a na předloktí jí přistála bílá sokolice.
Pokřivenou chodbou došla k nepravidelnému schodišti a po něm sestoupila do tmavého sklepa. Nerozsvítila, cestu do divadla strašidel znala zpaměti.

30

design © Grob