| Něco o mně | Mystérium vypravěčství | Akce | Knihy | Kroniky | IMAGINÁRIUM | Stáhnout | Kontakt a BLOG |

19
Ve stínu lesa domeček.
V tom domečku stoleček.
Na stolečku tělíčko.
A v tělíčku JEHLY.

V místnosti byl chirurgický stůl. Chladná světla ze stropu se tlumeně odrážela na jeho kovových plochách. Stín zakrýval jeho mechanické součástky, stejně jako je na druhé straně zvýrazňoval. Závity, několik ozubených kol, páky. Nejdůležitější však byla prostorná plocha nad tím vším. Ten stůl byl starý a pamatoval i lepší časy. Tehdy se nádherně leskl mědí, bronzem a mosazí. Než mosaz zčernala, bronz zašla, měď pokryla zelená měděnka.
Na chirurgickém stole bylo rozprostřené bílé plátno. Spíš hrubší a seprané. Silné škrobení mu dodávalo tvar a zdánlivou pevnost. Plátno neochotně zvlněné bylo s pečlivou přesností uhlazeno a ohnuto na správných místech. Jako prostírání.
Na plátně leželo tělo. Bylo bledé a oproti stolu malé. Pod nohama zůstalo ještě plno místa. Skoro by se tam vešlo ještě jedno podobné. Nahé tělo drobounkého děvčátka. Nahé a vyhublé, kůže zbarvena skvrnami modřin a odřenin.
Do těla pak bylo vbodnuto několik jehel s hadičkami. Na kůži přisáto několik přísavek s dráty. A celá ta změť hadiček a drátů směřovala k vedlejšímu stolu, kde vrněly a předly přístroje, stroječky a neznámé mechanismy. Jejich pravidelné pobrukování uspávalo. Dokud si šeptají, je vše v pořádku. Alespoň to tvrdily ty stroječky.

Někdo jí položil ruce na stehno a rameno. Ten dotyk na holé kůži byl příjemný. Ponořena do těžké samoty konečně cítila kontakt. Vzdálený kontakt někoho, kdo je u ní. Začala si přát, aby přišel blíže. Vždyť její rameno je kus cesty a stehno mnohem dál. Tak daleko, že neměla ani odvahu o tom přemýšlet.
Prsty ji sevřely pevněji.

20
Ale ona bloudila daleko v omamném světě barevných snů a tupé bolestivé únavy. A z toho místa nevedla žádná cesta ven. Třeba přijde ještě někdy později, až nalezne dveře a způsob, jak se probudit.
Ale onen neznámý cizinec nechtěl čekat. Prudce a vulgárně s ní zatřásl, až se probudila.
Překvapeně ležela a mžourala očima do pětice světel.
?Co se děje?? Zašeptala.
Kluk, který ji probudil, se posadil na stůl k jejím nohám. Bez odpovědi začal předčítat z listu papíru.
?Subjekt: Diana? hezké jméno, jen trochu obyčejný ráz?
Status: nalezenec? To je tu kdekdo z nás?
Pohlaví: žena? V tom pravdu znám, důkaz mi byl ukázán.? Diana okamžitě srazila stehna k sobě.
?Výška: 134cm? malá, ne však na svůj věk. Výška v normě může být.
Váha: 27kg? hubená, jak mohu posoudit.
Oči: Tmavě hnědé? hluboké a tmavé, to berme jako klad.
Vlasy: Tmavě hnědé ? už zas! Vždyť obvyklost je snění vrah.
Věk: 8 let? prcek, pískle, kuře.
Projekt: mistr Simon? ale ale?,? krátce se odmlčel a v přehrávaném gestu přísně pohlédl na Dianu. ?Někdo tu protekci mít může!?
?Kdo jsi?? zeptalo se děvčátko rozzlobeně, ale kluk jen významně pozvedl ukazovák a pokračoval ve čtení.
?Diagnóza: Fixace na vlastní svět. Vysoká důvěra ve smyšlené schopnosti a předměty. Nízký práh pudu sebezáchovy.
F23.1 ? Akutní polymorfní psychotická porucha s příznaky schizofrenie.
Odmítání autorit a příkazů. Porušování návyků a řádu.
F91.1 ? Nesocializovaná porucha chování
Opakované živé sny provázené strachem z vlastního ohrožení až smrti.
F51.5 ? Noční můry ?

design © Grob